Fair Trade pod palbou ekonomů

Fair Trade je poměrně zavedený systém obchodování s produkty z rozvojového světa. Nejčastěji jde o kávu, čokoládu, ale i banány, nebo rukodělné výrobky. Farmáři mají garantované výkupní ceny, které jsou zpravidla vyšší, než jsou ceny těchto komodit na běžném trhu. Výrobky označené logem Fair Trade seženete nejčastěji ve zdravé výživě, obchůdcích s etnozbožím, na internetu, nebo dnes už i běžně v supermarketu.

Smyslem Fair Trade je podpora farmářů z rozvojových zemí v duchu hesla naučte je dělat sítě, aby si mohli sami nachytat ryby ke své obživě. Spotřebitelé mají možnost zakoupit tyto produkty o něco dráž výměnou za garantovaný původ a kvalitu, ale především tím přispívají k lepšímu postavení pěstitelů. Podstatné je, že je tento systém založen na tržních principech, tj. na existenci nabídky a poptávky. Přesto je Fair Trade kontinuálně pod palbou mnoha ekonomů, kteří jej obviňují z poškozování trhu kvůli předem garantovaným výkupním cenám.

Pojďme se společně podívat na nejčastější argumenty proti Fair Trade a zkusme se nad nimi zamyslet. Pro zjednodušení se omezíme na producenty kávy.

Kritika první: Paradox vysokých výkupních cen

Předem garantované vyšší výkupní ceny lákají do systému další farmáře, kteří produkují více a více kávy. Tím zvyšují produkci, přičemž poptávka po kávě zůstává víceméně konstantní. Přebytek nabídky nad poptávkou by za standardních podmínek řešil trh poklesem ceny. Podle kritiků se tak i děje, ale výkupní ceny se snižují pouze na trhu s kávou mimo systém Fair Trade. Běžným producentům tedy ceny klesají, zatímco farmáři zapojení do systému čerpají výhody garantovaných cen.

Toto má svou logiku. Alespoň tedy z pohledu ekonomického liberála. Osobně to však vnímám odlišně. Trh s Fair Trade není zas tak velký, aby takto razantně zahýbal celosvětovým trhem s kávou. Pakliže by došlo k extrému, že by naopak Fair Trade produkce kávy drtivě převážila nad tou běžnou, došlo by podle mého názoru k něčemu takovému:

• Došlo by k tlaku na snižování cen Fair Trade kávy, neboť by si její producenti museli více konkurovat
• Běžní producenti by museli konkurovat buď
• nižší cenou, která je obvykle důsledkem nižší kvality (Berme v potaz, že valná část sortimentu Fair Trade kávy je současně certifikovaná jako BIO.),  
• nebo naopak vysokou kvalitou ve spojení s budováním vlastní důvěryhodné značky (Toto je přeci standardní jev na trhu už dnes. Káva, která je považována za kvalitní, se prodává za mnohem vyšší ceny.),
• Fair Trade káva by se stala běžným standardem, takže by vznikl prostor pro inovace.

Především by to ale byl signál, že spotřebitelé vnímají benefity Fair Trade kávy (ať už je to altruismus, nebo certifikovaná kvalita) a preferují ji před běžnou kávou. Takovou situaci tu ale nemáme a navíc se domnívám, že celosvětové výkupní ceny kávy jsou ovlivňovány především velkoproducenty, kteří mohou do jisté míry ceny na trhu spoluurčovat velkými objemy svých nákupů (což nerozporuji, neboť je to standardní tržní mechanismus, byť v tomto případě s hořkou příchutí monopolizace trhu).

V každém případě, i cenu Fair Trade kávy v obchodech nakonec určuje nabídka a poptávka, tedy trh. Z dlouhodobého hlediska musí tedy zákonitě docházet ke korekci výkupních cen od farmářů.

Kritika druhá: Garantované ceny podrývají kvalitu produkce

Farmáři předem vědí, kolik za svou produkci dostanou zaplaceno, proto pod vlivem jistoty klesá jejich motivace. Nedbají toliko na kvalitu a svou práci začnou flákat. Pod označením Fair Trade se pak začne prodávat méně kvalitní zboží.

Tato úvaha je opět založená na ekonomicky věrohodné argumentaci. Dovoluji si však připomenout, že certifikační organizace dbají na kvalitu produkce, kterou ověřují přímo v terénu. Terénní pracovníci jsou přímo zaměstnanci certifikační organizace, která je motivována důvěrou spotřebitelů, již si chce udržet. Tento mechanismus tedy řídí opět trh. Nikoli například stát, který vysílá své úředníky, kde bychom o jejich motivaci mohli ze stejných liberálních pozic velmi pochybovat.

Další argument je, že se většina Fair Trade produkce pyšní certifikací BIO. BIOprodukce je další přísně kontrolovaná záležitost, ať už si o ní myslíte cokoli. Pro mě osobně je garancí vysoké kvality a takovému označení důvěřuji.

Kritika třetí: Fair Trade bere dětem práci

Fair Trade má ve svém kodexu zákaz dětské práce, čímž bere dětem možnosti výdělku. Děti farmářů, kteří se zapojili do Fair Trade, pak musejí hledat práci jinde. Toho navíc zneužívají jejich zaměstnavatelé, jelikož tyto děti nemají jinou možnost a nemohou pracovat doma na rodinné farmě.

Tento argument už mi připadá zcestný a to z několika důvodů:

1. Svět dětské práce je jedním z celosvětových témat. Existuje několik úmluv, které se snaží zamezit zneužívání dětí pro námezdní práci. Ostatně, nešvary spojenými s dětskou prací v rozvojových zemích se intenzivně zabývá OSN. Obviňovat Fair Trade asociace, že berou dětem práci, je z tohoto pohledu velmi pochybné. Mějme na paměti, že farmáři do systému Fair Trade vstupují dobrovolně. Fair Trade má navíc další benefity orientované dovnitř místních komunit farmářů. Prodejní družstva sdružující lokální producenty vytvářejí sociální fondy, ze kterých poté staví školy, studny apod.
2. Faleš takové argumentace se ukazuje v tvrzení, že děti nemohou pracovat na rodinných farmách. Jakoby se běžně mimo systém Fair Trade káva pěstovala doma na záhoncích. Bohužel, 99 % produkce pochází z rozlehlých plantáží.

 Kritika čtvrtá: Jste pokrytci

Fair Trade vytváří iluzi, že spotřebitelé svými nákupy podporují farmáře. Místo toho ale posílají své peníze překupníkům nebo různým příživníkům zaměstnaným v neziskovkách.

To je odvážné tvrzení už proto, že často nebývá nijak zvlášť podložené. Nicméně, existence garantovaných cen je fakt. To že peníze za tyto výkupy putují k farmářům, potažmo do příslušných producentských družstev, je podstata samotného systému Fair Trade.

A že na Fair Trade vydělávají obchodníci? Nu, už to tu zaznělo několikrát, Fair Trade je založen na tržních principech. Obchodníci jsou spojovacími články mezi producenty a spotřebiteli. Jejich marže jsou tedy opodstatněné. Pokud ceny za prodávané zboží přestřelí, projeví se to poklesem poptávky, a opět dojde k tlaku na snížení cen.

Jinak nadávat pracovníkům Fair Trade asociací do příživníků je další laciné gesto. Ano, i já budu mít problém s tím, pakliže do různých neziskovek potečou miliony z veřejných peněz, které se budou utrácet za různé kampaně. Domnívám se, že toto je už ale zcela jiná otázka. S Fair Trade to sice souvisí, ale je to věc nastavení dotačního systému toho kterého státu. Podstata Fair Trade netkví v rozdělování veřejných peněz, ale v obchodování s určitými komoditami.

V této souvislosti ještě dodám, že už jsem slyšel i názory, že Fair Trade je moderní forma odpustků. V ceně produktů si platíme lepší pocit, že se máme lépe, než někdo jiný. S tím také nesouhlasím. Co je špatného na tom, chtít svým nákupem vyjádřit určitý postoj? Nikoho tím přece neomezuji a ani náhodou nikomu nevnucuji, aby se choval podobně.

Kritika pátá: Fair Trade je jen marketing

Fair Trade je jen marketing. Nákupem výrobků s tímto označením platíte za svou hloupost a skočili jste na lep promyšlenému systému, jak vytáhnout peníze z kapes důvěřivých lidí.

Toto už také není příliš ekonomický argument, přestože od některých ekonomů zaznívá se zdviženým prstem. Jestliže je obchod s Fair Trade produkty věcí trhu, pak se prodejci musí zákonitě snažit na trhu uspět. Marketing jim k tomu nabízí nespočet nástrojů. Je na tom něco špatného?

I obchodníci s Fair Trade kávou musí potenciálním zákazníkům vysvětlit, v čem se jejich zboží liší od konkurence a jaké má výhody.

Shrnutí: Fair Trade je založený na tržních principech

Kritici obviňují Fair Trade nejčastěji z toho, že křiví tržní prostředí. Osobně se domnívám, že tento argument je falešný. Fair Trade má určitě vliv na ceny produktů na trhu. Sám je ale založený na tržních principech, proto je jeho existence dána poptávkou. Kdyby o Fair Trade produkty a s tím související principy lidé zájem neměli, neexistoval by.

Chci podtrhnout skutečnost, že se nejedná o státem (nebo Evropskou unií atp.) organizovaný systém. Pokud k tomu někdy dojde, pak to bude naopak konce Fair Trade. Osobně se ale obávám spíše toho, že velkým producentům začne systém vadit a budou vyvíjet tlak na státy a mezinárodní organizace, aby Fair Trade regulovaly. Tohle by byl naopak zásah jdoucí proti tržním principům.

Podobně mi v této souvislosti přijde mnohem nebezpečnější, když státy nebo mezinárodní organizace v čele s Evropskou unií lejí stamiliony do podpory monokulturní produkce. Příkladem budiž u nás nekonečné lány řepky. Tradiční produkce díky tomu upadá do zapomnění, nebo se stěhuje na plantáže velkovýrobců.

Tak co myslíte, zaslouží si Fair Trade své místo na trhu?