Majdan a démoni z EU

Ukrajina má za sebou krvavý týden. Jedna velká bitva je úspěšně dobojována. Bohužel za cenu několika desítek lidských životů. Teď čeká Ukrajinu dlouhá trnitá cesta k demokracii. Jakou roli v tom bude hrát Evropská unie? A měla by se vůbec angažovat?

Na druhou otázku odpovím rovnou. Samozřejmě, že měla. Ukrajina je historickou součástí Evropy. Ale jakou roli bude hrát, to se mi těžko odhaduje. Mám totiž pocit, že není Evropská unie, jako Evropská unie.

Ale postupně. Nejprve se musím zastavit u těch démonů z nadpisu článku. V posledních dnech totiž zaznělo několik vážně míněných komentářů, že za situaci na Ukrajině může EU. Připomeňme, že Janukovič vloni na podzim odmítl smlouvu o spolupráci mezi Ukrajinou a EU. Někteří komentátoři, ale i politici(!), označili jako hlavní důvod to, že EU nabídla málo a že Rusko naopak slíbilo mnohem víc. Především pak slíbilo finanční pomoc v řádu několika miliard dolarů.

Čili závěr je jasný. Démoni z EU něchtěli Ukrajině poskytnout velkorysou finanční pomoc, a proto se vypočítaví Ukrajinci rozhodli pro Rusko. Ignorování reálií je tu více než zarážející. Jakoby nebylo všeobecně známo, že Janukovič opírá svou moc o silnějšího bratra z východu. Smutné je, že takovýto názor v České televizi v podstatě prezentoval i ministerský náměstek Petr Drulák. Jakoby snad zápas ukrajinského lidu nebyl za svobodu a demokracii, za západní hodnoty, které jsou pro nás tak samozřejmé, ale odvíjel se od toho, kdo dá víc. Měla by snad EU uplácet Ukrajinu, aby se stala jejím členem? 

Slýchám také (i od Petra Druláka), že démoni z EU dávají Ukrajincům falešnou naději, že by se mohli v dohledné době stát plnohodnotnými členy Unie. Krom toho, že jsou Ukrajinci podlí, jsou také zřejmě naivní a hloupí. Celý ten vleklý a krvavý boj tak pravděpodobně vedou za klamnou naději, že se jednoho dne stanou členy přebyrokratizovaného spolku a všechno bude rázem krásné.

Ne, je to jinak. To ostatně, milý čtenáři, víme oba a netřeba to rozvádět.

Na celé věci mě zaujala ještě jedna věc. Krásně to v plné nahotě odhaluje, jak to vlastně s tou naší unií a našimi politiky ve skutečnosti je.

A tak zatímco se do epicentra v době vrcholícího napětí vydali někteří evropští ministři zahraničí osobně, evropští byrokrati vydávali svá prohlášení z teplé kanceláře v Bruselu. V pátek přijeli do Kyjeva osobně vyjednávat ministři zahraničí Sikorski (Polsko) a Steinmeier (Německo). Tedy volení politici, kteří se osobně vydali do jámy lvové, byli akční, všechna čest. Naproti tomu Barroso ještě ve středu vydává prohlášení, ve kterém vyzývá obě strany konfliktu k ukončení násilí. Nikým nevolený bruselský byrokrat se spokojí s prohlášením, které se od něj ostatně tak nějak očekává. Žádné nasazení, žádná skutečná odpovědnost za dění v Evropě. 

A naši borci? To už je pak spíše karikatura. Vyjádření Petra Druláka už jsem zmiňoval. Zmíním ještě jeho nadřízeného Lubomíra Zaorálka, toho času ministra zahraničních věcí. Ten dnes ve zprávách deklaroval, že je česká vláda připravena Ukrajině pomoci. Citace není doslovná, ale mluvil třeba o tom, že "místo dvaceti ukrajinských studentů by jich u nás teď mohlo studovat třeba tisíc."

Tisíc takový Zaorálků a jak by se všichni měli lépe!

Zbývá než si postesknout, jakým způsobem dokáží někteří politici deklasovat evropské hodnoty a západní demokracii. Možná je to ale pro dnešní dobu víc než příznačné.