Kdybych se byla jako dítě učila jen to, co mě baví a co mi jde samo, věřila bych dnes verzi o trpaslících v televizoru a neuměla spočítat víc než trojčlenku.

Ale možná byste byla šťastná a o to přece jde.

pro začátek by možná stačily jen dvě změny, jedna v přístupu, druhá faktická: 1) škola, tedy její zaměstnanci, by si měli uvědomit, že žáci nejsou jejich majetkem a rodiče nejsou jejich poskoky "zítra si do školy přineste pohlednici se známkou, 10 barevných bavlnek, knoflíky se 4 dírkama...". Sběr papíru probíhá tak, že ten papír musíte odnest do sběrného dvora a přínést potvrzení. 2) přestat učit tak, jak se učilo "za rakouska", kdy se děcka učila jen psát, číst a počítat a zbytek dne se musel vycpat nějakou vatou. Tedy od druhého stupně zrušit hudebku, výtvarku, od střední školy tělocvik (jestliže středoškolák může legálně souložit, řídit motorové vozidlo a volit, je dost svéprávný na to, aby rozhodl, že se chce hýbat) Rozvrh je zaplevelený nesmysly jako je "výchova k občanství", ale na ostatní předměty není čas a vyučují se stylem douč se to doma.

Rušit výchovy je totální nesmysl. Pro velkou část populace je to poslední příležitost k získání alespoň elementárních základů výtvarného umění a hudby, bez kterých se kulturní a kultivovaný člověk neobejde. A také bych nepodceňovala výchovu k občanství (kolik lidí má ánunk o tom, co je demokracie a plete si ji s anarchií) a ještě bych přihodila základy finanční a mediální gramotnosti.