Lidovci. Životaschopná alternativa?

Lidovci si zvolili nového předsedu a současně obměnili nejužší vedení strany. Přestože to byla vynucená obměna kvůli předčasnému odchodu Marka Výborného z funkce, nejbližší cíle zůstávají.

KDU-ČSL potřebuje výrazný úspěch v krajských volbách a chce se vrátit do vlády po sněmovních volbách o rok později. Jenže tady leží pověstný zakopaný pes. KDU-ČSL se musí nejprve dostat do Sněmovny. Podaří se jim to s Marianem Jurečkou v čele?

Křišťálovou kouli nemám, ale troufnu si tvrdit, že KDU-ČSL má dva zásadní problémy.

První problém je relevance. Má KDU-ČSL ještě co nabídnout? Tato strana nedávno oslavila 100 let existence. Její křesťansko-sociální zakotvení je stále platné. Strana klade velký důraz také na zemědělství a čím dál více akcentuje otázky životního prostředí. Méně si už ví rady s tématy, jako je fungování ekonomiky, vzdělávání nebo bezpečnostní politika.

Problém také je, že se strana stále spoléhá především na své tradiční voliče, zejména věřící, případně na tzv. venkov. To by samozřejmě dávalo smysl, kdyby však část tohoto elektorátu současně nehledala zastání u jiných stran. KDU-ČSL přitom programově, respektive nabídkou témat, nedokáže oslovit další voličské skupiny. Občas se nějaká snaha objeví, ale proč by měl volič chodit za kováříčkem, když může rovnou za kovářem.

Jako příklad mohu uvést rodiny s dětmi, které se snažil oslovit už předseda Marek Výborný se svým týmem, a Marian Jurečka v tom chce podle svých slov pokračovat s ještě větší intenzitou. Jenže zatím nejviditelnějším počinem byl tzv. daňový balíček pro rodiny s dětmi, který slibuje zvýšení daňových slev na děti a bezúročnou půjčku pro mladé páry, ze které by stát odmazával určitou část dlužné částky podle počtu narozených dětí. To mi připadá spíše jako pokus o podbízení, než uvěřitelná prorodinná politika.  

Dlužno dodat, že Marian Jurečka nabídl ve svém projevu delegátům mimořádného sjezdu několik konkrétních opatření, která by rád v budoucnu v případě vládního angažmá zrealizoval. Byly to opět spíše střípky, byť některé mohou někoho potěšit, spíše než nástin řešení problémů, které trápí lidi.

Pokud chce KDU-ČSL uspět, musí si odpovědět na otázku, koho chce oslovit a co mu chce nabídnout. Přitom to musí být nabídka, která bude uvěřitelná a bude rezonovat s potenciálními voliči. 

Druhý problém je důvěryhodnost. Zatímco první problém se dá řešit, pakliže se nové předsednictvo pustí odhodlaně do práce, nalomená reputace se napravuje složitěji. Zvlášť, když tomu strana zápasící s důvěryhodností sama přikládá. 

Nebo myslíte, že KDU-ČSL se tento problém netýká?

Vůbec se teď nechci přidávat k mediálnímu honu na Mariana Jurečku, kterému komentátoři podsouvají, že KDU-ČSL najisto naservíruje po volbách Andreji Babišovi. To je nefér. Nový předseda KDU-ČSL to řekl několikrát a celkem jasně. Podle jeho vyjádření je spolupráce s Andrejem Babišem takřka vyloučená. Jenže. Jenže! 

Bohužel, byl to Marian Jurečka, který seděl ve vládě s ministrem financí Andrejem Babišem. Uznávám, že tehdy byla jiná situace. Obraz Andreje Babiše je teď mnohem barvitější a pochybností je o dost více, včetně trestního stíhání. Nedivím se však té všeobecné nedůvěře. Asi bych to tak nepitval, kdyby to nebyl Marian Jurečka, který se jal na sobotním sjezdu připomínat ODS její hříchy slovy:

"Těžko být s někým na palubě či v kajutě, když se ODS podílela v minulosti na pokřivení volebního systému, díky kterému je mimo jiné i současná situace, a stále odmítá tento omyl opoziční smlouvy pomoci napravit a podpořit novelu volebního zákona z dílny KDU-ČSL."

Chápu to, souhlasím, že volební systém značně degraduje sílu hlasu podstatné části voličů, a snažit se to napravit je více než záslužné. Mně osobně ale přijde problematičtější, že politik, jehož strana striktně odmítá spolupráci s komunisty, hlasoval jako ministr vlády v roce 2014 za pardon pro Andreje Babiše ve věci povinnosti předložit čisté lustrační osvědčení. Existuje významnější symbol spřízněnosti s předlistopadovou komunistickou mocí?

Druhý výrazný moment, který podle mého názoru dost zatřásl důvěryhodností nového vedení strany, tím pádem nejspíš i strany jako takové, byl krok Tomáše Zdechovského. Ten se na sjezdu vzdal kandidatury na předsedu. Přitom se jako první po oznámení rezignace Marka Výborného na post předsedy nechal veřejně slyšet, že chce být novým předsedou strany. Tomáš Zdechovský rozdával rozhovory na všechny strany, mluvil o své vizi a nabízel nová, dovolím si říci i zásadní, témata, která KDU-ČSL doteď opomíjela. Rozhodně to nebyl outsider a svou poslaneckou aktivitou i nasazením ukazuje, jak má fungovat politik, který při větším mediálním prostoru může vytvořit skutečnou alternativu Andreji Babišovi, jak voliči současné opozice poptávají.

Kolik kandidátů na předsedu strany, kteří se staví do pozice vážného favorita, se vzdá v den volby své kandidatury? Možná se to už někdy stalo. Blbý je, že Tomáš Zdechovský nabídl několik ne zcela konzistentních vysvětlení. Jedním bylo, že to od začátku celé dělal proto, aby díky mediální pozornosti otevřel důležitá témata, druhým bylo, že se rozhodl v noci před sjezdem, když uzřel, že Marian Jurečka a Jan Bartošek jsou opravdu kvalitní kandidáti a kterýkoli z nich bude výborným předsedou. Bravo.

Tohle zahrávání si s důvěryhodností je nebezpečné. Jak pak mají lidé věřit tomu, co strana říká, když se její představitelé rozhodují podle nejasných pohnutek a jsou schopní totálně popřít sebe sama bez uvěřitelného vysvětlení? Bohužel, to se pak týká i deklarace budoucí (ne)spolupráce s Andrejem Babišem. 

Dá se s tím něco dělat? 

Jistě. Asi bych začal tím, že si připustím chyby a začnu pracovat na nápravě pošramocené reputace.

Dále, a to je zjevné, bude důležité zapracovat na problému relevance, tj. na nabídce strany směrem k voličům. Výhoda KDU-ČSL je, že má ve svých řadách stále více než 20 tisíc členů, má se tedy o koho opřít. Marian Jurečka mluvil o tom, že chce dát prostor novým lidem. Tudy rozhodně vede cesta. V KDU-ČSL jsou zajímavé osobnosti i řada politických talentů, kteří ještě nedostali opravdovou šanci. Právě tito lidé mohou být nositeli nových myšlenek a důvěryhodně reprezentovat řešení jednotlivých programových obalastí. Pokud Marian Jurečka dokáže dostát této své proklamaci, pak se ukáže jako skutečný lídr skutečně demokratické strany. Lidovcům to přeji.

Stejně tak důležitá bude komunikace strany a jejích představitelů. Ostatně o tom mluvil na sjezdu i nově zvolený předseda. Nestačí však skočit na Facebook a kopírovat nedělní hlášení a komunikační styl Andreje Babiše. Tady neexistuje žádný univerzální recept, tedy krom osvědčené každodenní mravenčí práce, bude potřeba komunikaci obsáhnout v celé šíři a hlavně si ujasnit, ke komu a jak bude strana promlouvat.

Držím palce.