Výborný odvážný článek, děkuji pane Kovaříku!

Proč? Třeba i proto, aby si děti prošly infekčními nemocemi, a nebyly nemocné během školní docházky, a nemusely se doučovat, co zameškaly. To ve školce tak nevadí.

Pane Kovaříku,

k vašemu blogu jsem se již vyjádřil na jiném místě. Chtěl bych vám poděkovat za vyvolání diskuse k jedné z několika iluzí, které se v současnosti sílí ve vzdělávacím procesu našeho školství.

1 iluze: kolektivní vzdělávání omezuje svobodu myšlení jednotlivce. To platí pouze tehdy, když jednotlivec rezignuje na své osobní celoživotní vzdělávání a omezí se jen na nejnutnější školní znalosti.

2 iluze : svoboda jednání jednotlivce je neomezená. To NIKDY nebyla a nikdy nebude, pokud se bude společnost nějak organizovat a plnit společné cíle. Žádný i ten nejschopnější jednotlivec by nebyl schopen realizovat své cíle bez nabídky služeb a podmínek, které mu dává společnost ve které žije.

3 iluze : Systém socialistického školství byl totálně špatný a je nutno ho reformovat podle zahraničních vzorů(Skandinávské socialistické školství). Naopak, je možné na základě povinné školní docházky zajistit co nejlepší vzdělanost všech obyvatel, zachovat síť vzdělání speciálního pro tělesně postižené a udržet dostupné vzdělání v ZUŠ. Udržet ve školství vědecký způsob kritického myšlení a udržet technické vzdělávání potřebné pro náš další hospodářský rozvoj. V návaznosti na svobodu podnikání a svobodu volby povolání zásadně zvětšit informace o trhu práce ve vazbě na typ vzdělání.

4 iluze : informační technologie umožní vyšší vzdělanost, učitel bude jen průvodcem studenta světem informací. Naopak, lidí kteří opravdu něco umějí je čím dál méně, přesto ta menšina dokáže uživit většinu neznalých uživatelů. Rozumný rozsah všeobecného vzdělání musí udržet škola. A to bude chtít práci a bude to bolet, svobody v tom moc nebude.

5 iluze : Školství se musí zbavit ideologie socialismu a komunismu, vyzvednout svobodu a nadnárodní formy spolupráce (EU, NATO, globální firmy). Dnešní doba má možnost svobodně popsat všechny ideologie, jejich cíle i slabosti. Lze se svobodně vyjádřit k otázkám náboženství, životnímu stylu i ideologii.

Prakticky jen opakujete to co hlásá stát.

Základem každého vztahu a potřeby musí být dobrovolnost a ne donucení. Škola je donucení a proto se budou děti bouřit a vzpírat se.

Jak jsem tak prošel diskusi, zdá se, že to není jen autor, komu není jasné, proč a pro koho byl ten povinný poslední rok školky zaveden. Že ho musí absolvovat všechny děti, je důsledek politické korektnosti.

Povinný poslední rok není dobrý nápad (já ty povinné cokoliv dost nesnáším). Ale poslední rok před školou není školka vůbec špatná a tak nějak "porovná" dítě i rodiče a pak je o starost (diskuse o vstávání třeba) méně.

Nicméně žádné vzdělávací zařízení neudělá z dětí ovečky, to se přece nepovedlo ani z totality a to jsme prvomájově mávali v průvodech jak blbí (a rádi, byla to sranda, když jsme byli malí). To jsou prostě věci rodiny a volného času. Škola (a vlastně i ta předškolní školka) učí.

Nějak toho po tom státě chceme v poslední době moc, co mne štve.

Nemyslím si, že by bylo třeba člověku ve Vašem věku vysvětlovat některé tak elementární věci. Pokud jste je dosud nepochopil, už je prostě pozdě.

Za komancu jsem, ani nevim moc proc, poslouchal autority. Ted jsem znam tim, ze autority moc neuznavam, zvlaste pokud si to nezaslouzi. Nemam problem rict komukoliv, co si opravdu myslim. A ono to vetsinou funguje. Ne vzdycky po lidech zamestnavatel chce, aby slepe plnili prikazy.

Ano. Tady je ovšem řeč o dětech a přizpůsobivosti.

Já jsem taky proti zvykání dětí na autority a řád. Mám alespoň jistotu, že mě na mém pracovním místě nikdy nevystřídá někdo mladší, výkonnější, vzdělanější, schopnější. Naopak přicházejí dvacetiletí cápkové s přehnaným očekáváním co se týká platu a minimálním očekáváním co se týká odvedené práce. Při první výtce se staví na zadní a práskají dveřmi.

Nejhorší věc jsou "liberálně" vychovávané (nebo spíše nevychovávané) děti. Četl jsem hezké přirovnání - děcko je jako štěně, které samo od přírody nemůže vědět, co je dobřé a co špatné, co je společensky vhodné a co nevhodné dělat a bez výchovy a občasného namočení čumáku do pomyslné loužičky se to samo nenaučí. Jenže liberál se s vámi bude do krve hádat, že jeho super geniální dítě musí mít volnost, aby si mohlo rozvíjet osobnost, žádná pravidla, žádná poslušnost není potřeba! Pak se není čemu divit, když základní školy začínají připomínat divoký západ a střední školy Bejrůt, děti šikanují jiné děti i učitele a jakékoliv vzdělávání je možné snad jedině na prestižních placených školách, protože tam se dostanou jen ti, kteří si hodnotu vzdělání uvědomují. Být dneska učitelem je opravdu první krok k blahoslavení. A samozřejmě konečná srážka s realitou nastane v zaměstnání, kdy rozmazlený fakan nastoupí do firmy a zjistí, že není středem světa a že pokud nebude makat (a respektovat jakýsi řád a "poslouchat" nadřízené), nebude nejspíše zaměstnaný dlouho.

"„uznávat autority a zvyknout si na denní řád“

Je to tak v pořádku. Jenže si nejsem jistý, autore, že jste to správně pochopil.

Moje máma učila 15 let ve školce, pak 20 let na prvním stupni a teď v důchodu se vrátila znovu do školky. Ona si vybrala správnou profesi jelikož má přirozenou autoritu a práce s dětmi je jí prostě vlastní. I vyložení "sigři" ji vždycky měli rádi a vzpomínali na ni v dobrém. Učitelky na druhém stupni za ní vždy chodily a říkaly jí jak je na dětech v dobrém smyslu poznat, že je měla na prvním stupni ona.

To byla jen taková osobní chvála Ale podložená i cizími lidmi

Moje máma pořád děti na vycházce i výletech přepočítává až to některé její kolegyně považují za zbytečné, ale minulý pátek si zase potvrdila, že to dělá dobře. Dvě učitelky šly se SVOU třídou na vycházku, vrátily se do školky a sedly si k obědu. A najednou jim sděluje kuchařka, že jí tam zůstaly dva talíře. AŹ V TUTO CHVÍLI si dané učitelky uvědomily, že jim dvě děti chybí. Naštěstí tyto dvě holčičky zůstaly v klidu v zámeckém parku, kde byly na vycházce. Ale tahle situace mi úplně nahnala husí kůži. Že některé učitelky jsou tohodle schopny.

Já jsem pro to, aby děti chodily do školky, ale člověk si nikdy nemůže být jistý, kdo je bude mít na starosti

Jo, moje sestra kdysi davno za komancu utekla ze skolky. Ucitelky to zjistily az ve chvili, kdy ji tata dovedl zpet. Domu sla pres (tehdy) nejfekventovanejsi silnici ve meste.