Souhlasím s autorem, že současný systém u nás přílišný výběr ve vzdělávání neposkytuje. Ale na druhou stranu bych chtěl autora upozornit, že experimentů, pokoušejících se nahradit "tradiční" školský systém, bylo v historii (v každé době) opravdu mnoho. O nejrůznější vizionáře nikdy nebyla nouze.

K našemu školství mám osobně řadu výhrad. Ale pokud chcete zachovat vzdělávání pro 100% populace tak, aby bylo pro všechny dostupné a dokázalo (jakž takž) zajišťovat jakési stanovené vzdělanostní standardy plus bylo pro naprostou většinu vzdělávaných univerzálně použitelé, tak se stávající model nejeví tak špatný. A aniž bych brojil proti waldorfské, montessori či jiným alternativám; univerzálně použitelné prostě nejsou.

Univerzalne pouzitelny neni zadny zpusob. Proc se tedy moloch skolstvi stale pokousi nejaky jednotny uplacat a nahnat do nej vsechny? Nedavna "inkluze" je jen tresnickou na dortu. Proc si nemohou rodice a deti hledat tu nejlepsi cestu? Zadna skola ani forma vyuky neni ta spravna. Dokonce ani v ramci smeru neni kazda skola stejna. Pro dite a jeho rozvoj je alfa a omega jeho blizke okoli - rodice a dalsi. Ve skutecnosti nezalezi na typu skoly ci neskoly ale na tom s kym dite travi cas. Zda dokaze nadchnout a inspirovat nebo jen nudi a prudi... Na tohle nikdy zadna metodika nepomuze.

Děkuji autorovi za tento písemně vyjádřený názor. Na základě kritiky socialistického státu tak, jak se vyvinul ve východoevropských zemích pod diktaturou Ruských bolševiků, se zrodila idea svobodného jedince, který společnosti upírá právo na koordinovanost základních funkcí státu. Samozřejmě i v oblasti vzdělávání a přístupu k informacím.

Zatím nejkřiklavějším příkladem je rozpad tradiční rodiny, základu státu ještě v minulém století. Podporou svobody rozhodnutí jedince jsou dlouhodobě podporovány rozvody, sňatky homosexuálních párů, tolerance k sexu bez vztahu a lásky, genderové deformace plnění povinností v rodině. Dlouhodobá podpora minorit vedla ke ztrátě hodnot, na kterých stála rodina našich předků. Jakými hodnotami je teď nahrazena poctivá práce v rodině? Požitky a hledáním štěstí v povrchnosti, kdy mnoho mladých rezignuje, nenajde odvahu ještě dříve, než opravdu něco začne budovat ve vztahu. Neumí a nechce se přizpůsobovat.

Tak i v případě vzdělávání je kritice podrobován školský systém, jehož základy položilo Rakousko-Uhersko a který byl dotvořen za celé 20-té století a dnes zatím většina dospělého národa získala své vzdělání a názory právě v socialistickém školství. Výhodou bylo důsledné lpění na vědeckém poznání světa a snaha po jednotném vzdělání obyvatelstva, bez ohledu na kupní sílu rodičů. Nevýhodou je za všech dob přítomná politická propaganda křivící pohled na společenské vědy.

Je zřejmé, že na základě volání po svobodném přístupu ke vzdělání dnes můžeme očekávat vznik škol všech světových náboženství, speciálních škol všech různých spolků a sekt, různých škol sociálního inženýrství předpovídajících budoucnost naší společnosti predikováním technologických přemetů příštího století a podobně.

Věřím, že k tomu nedojde.

Tak jak si stát podrží soudnictví a policii na udržení pořádku ve společnosti, udrží si vzdělání jako jediný nástroj pro zajištění budoucnost našeho státu. V oblasti školství je totiž doba opravných korekcí dlouhá několik generací.

Povinná školní docházka byla zavedena Marií Terezií a to ještě za Rakouska, ne za Rakousko Uherska. První Univerzita byla zavedena dávno předtím, za Karla IV.

Takže o základech školství položených za Rakousko Uherska se nedá mluvit.

Začít se musí odstátněním školství. Postupně by se měla začít zkracovat povinná školní docházka. Rušení úřadů obtěžujících učitele by mělo být učiněno naopak ze dne na den, stejně jako zrušení rámcových programů. Ministerstvo školství by mohlo být demontováno v průběhu 5 let.

Souhlas! Ministerstvo školství je zřejmě nejviditelnější realizátor socialistického dogma, že děti jsou statkem celospolečenským a že za jejich výchovu a vzdělání tak odpovídá stát.

Samozřejmě mu v tom sekunduje velmi zdatně marxistické ministerstvo práce a sociálních věcí.

Co urychlí konec školy, tak jak ji známe dnes? Nic, bude existovat dál, neboť ji nic nenahradí. Chaos?

vynikající přehledný článek.

Nikdy nebude možné, aby každý realizoval své představy. Některé totiž budou v rozporu s představami těch druhých.

Od konce šedesátých let 20. století iniciovala nová liberální levice vzpouru proti konvencím.

Po deziluzi z vývoje ve východním bloku a poté, co se dělníci v ekonomicky vyspělých zemích ochotně integrovali do konzumní společnosti, hledala levice nové revoluční téma.

Našla ho v radikální kritice všech společenských institucí. V rodině i škole, ve státu i v systému zdravotnictví začala spatřovat nesnesitelně utlačivé síly, od kterých je třeba lidi jednou provždy osvobodit.

Protest proti jakékoliv autoritě měl zpochybnit moc rodičů nad dětmi, moc učitelů nad žáky i lékařů nad pacienty. Oslabení a zpochybnění všech těchto nástrojů kontroly a dohledu mělo otevřít cestu do říše nebývalé svobody.

Další vývoj tohoto původně levicového protestu se stal poněkud paradoxním. Kritiku institucí přejala od krajní levice i velká část pravice s výjimkou konzervativců. Pravicovým liberálům docela vyhovovalo, že se v zápalu radikální emancipace lidstva jaksi přestalo uvažovat o odstranění kontroly a dohledu majitelů a akcionářů nad zaměstnanci firem.

To, co bylo původně obsahem rozhořčeného protestu proti ustaveným normám a pořádkům, se postupně stalo novým příkazem doby. Dřívější zákazy, které platily jako něco posvátného a nedotknutelného, byly zbaveny platnosti.

Do roucha posvátného se naopak odělo právo zákazy překračovat a normy zpochybňovat. Revolucionářům se to děje zcela běžně, a revolucionáři kulturní nejsou výjimkou.

Běda každému, kdo by dnes zkusil protestovat proti překračování norem, zpochybňování autorit a experimentování s institucemi typu manželství či rodiny.

V odstátněném, necetrálním školství bude moci každý usilovat o své štěstí.

Každý si vybere, jestli chce více zeměpisu, matematiky nebo sportu.

Každý se bude vzdělávat sám a svobodně podle svých představ

Na základním stupni to asi bez jednotných osnov nepůjde, ale na rovině odborného středního i universitního vzdělávání , proč ne?