Opravdu si myslíte, že naučit děti alespoň zatlouct hřebík a zrýt záhon je špatně? Já myslím, že ne. Mnohé si myslí, že jídlo a výrobky se líhnou v regálech supermarketů, zjištění, že to tak není a že vypěstovat byť jen blbou mrkev dá docela hodně práce, jim jen prospěje.

Špatně to určitě není. Já měl také dílny a pozemky. Nejsem si ale jistý, zda mě to k něčemu bylo. Pokud jsem se v tomto smyslu něco naučil, nebo třeba získal nějaký vztah k pěstování zeleniny, tak určitě ne ve škole. Proto nejsem pro povinné dílny, pozemky, ani nic dalšího. Myslím, že každý by měl mít možnost se sám rozhodnout, co je pro něj užitečné nebo čemu se chce věnovat. Ale souhlasím s vámi, že jsou to užitečné dovednosti a určitě pojďme zapřemýšlet, jak je dětem zprostředkovat nebo je třeba i nadchnout pro věc.

Podle čeho soudíte, že to dnešní madí rodiče neumí?

Mimochodem, a proč by rodiče neměli rozhodovat o způsobu vzdělávání pro své děti? Kdo by o tom měl rozhodovat a proč?

A pokud se někdo rozhodne pro humanitní obor, je to přece jeho volba. On si pak bude hledat uplatnění - ve své oboru nebo jinde.

Autore, zatím vedeme akademickou diskusi pouze o tom, zda zavést předměty s těmito názvy a přitom matně vzpomínáme, co bylo jejich obsahem před mnoha lety. Jistě, původní obsah učiva by byl v roce 2018 z velké části neužitečný a teď nemluvím o tom, že spousta "nepoužitelného" se vyskytuje i v ostatních předmětech.

Přimlouval bych se proto za opačný postup: Nejprve stanovit obsah a pak se teprve dohadovat o tom, zda je to opravdu nutné a potřebné.

Těžko říct. Ono může být problematické shodnout se na obsahu. Každý bude nejspíš považovat za důležité něco jiného. A v tom to právě je. Škola nikdy nemůže vyřešit všechno, a proto je lepší, když se každý vydá svou cestou a nebudeme mu vnucovat, co by se měl nebo neměl učit. Zvlášť, když mu to diktuje ministr (jaké on má v tomto ohledu zkušenosti/dovednosti?) nebo svaz průmyslu, asociace podniků či jiné profesní organizace.

Mě se to zdá dost užitečné, naučit se zatlouct hřebík, vyvrtat dírku a zašroubovat šroubek. Za nás ještě měly spolužačky vaření, a zpětně to vidím jako diskriminaci, musel jsem se to naučit později sám úplně od základů. Někdy ve druhé třídě jsme se (unisex) učili zašívat ponožky a přišít knoflík, to taky není k zahození.

Měl jsem to taky tak a v životě se mi to hodilo.

Hrubý nesouhlas. Jsem elektrotechnického vzdělání, ale dodnes bych uměl soustružit. Školní dílny, ovšem na průmyslovce.

Souhlas, pane Hermánku.

Vzdělání mám z SVVŠ a jedním z předmětů byly základy průmyslové výroby. Docházeli jsme na ten předmět na strojárnu. Nejspíš nás to mělo nějak ideologicky motivovat a bůhví co ještě, ale to mně nijak nepoznamenalo. Ovšem díky "práci" v kovářské dílně, na soustruhu a v elektro jsem si byla později v paneláku schopna téměř cokoliv opravit, pověsit obrazy, police, které jsem si před tím zhotovila a všechny lustry instalovat. Ani přivařit panty na sloupky vrat do zahrady nebyl problém.

Profesně i co se týče koníčků jsem byla celý život jinde než v dílně, ale neztratim se. Proto souhlasím s vrácením tohoto předmětu do škol.

Jo a díky práci na školních pozemcích vím, že nikdy nebudu závidět ani korunu, kterou si vydělal zemědělec!

Přeji krásný den.