"Stádní" způsob výchovy je v našem školství zřejmý. A cílem je podchytit do "vzdělávacího systému" co nejmladší děti, aby náhodou "nenasákly" některé nechtěné prvky rodinné výchovy. Tato tendence zesiluje u levicových vlád. Proto ta snaha o umístění 2-3 letých dětí do školek. Nemyslete si, že si tam budou jen hrát. Stát je zařadí do příslušného vzdělávacího programu. A bude na ně v tom smyslu působit. Do hlaviček se jim bude pomalinku, polehounku vtloukat to "správné myšlení." Samozřejmě úměrně k jejich věku. Ale pokud rodiče nechají výchovu jen na státu, budou se časem divit názorům svých potomků.

Staří alchymisté tvrdili, že práce s hmotou zušlechťuje a kdo přestane být s hmotou v kontaktu, je ztracen.

Hmota je neúprosná, když s ní pracujete špatně, chyba je hned vidět. Vyvrtáte-li malou dírku, větší šroubek do ní nedostanete. Ovšem na papíře, tam jde všechno.

Proto je větší zájem o vědy humanitní, kde "zpětná vazba" přes hmotu není a nepovedený závěr se dá nakonec vždy nějak okecat.

Problém u školních dílen je ten, že "díky" feminizaci školství je nedostatek učitelů (mužů), kteří přeci jen mají k manuálním činnostem větší schopnosti, než jejich kolegyně. Kromě toho se taková výuka musí umět dělat.

To mate pravdu. Kdo na to ma cit, dokaze udelat dobrodruzstvi z toho, ze se rozsviti zarovka. Obavam se, ze to bude mensinovy pripad. :-(

Tak buď je to projev bezradnosti.

Nebo je to cílené opatření v rámci nějakého postulovaného konceptu "zdavovění".

Pokud se článek snaží tvrdit oboje najednou, je to číčovina už svými vnitřními rozpory.

mně připadá znovuzavedení dílen jako dobrý nápad

Máte pravdu, současné školství je bárka, která už se sotva drží na hladině a do toho přijdou teoretici a začnou navrtávat další díry, aby měla voda kudy odtéct.

Ideální by bylo zrušení povinné školní docházky a pak postupná privatizace, jenže kde vzít někoho, kdo to navrhne a dotáhne do konce. Možná by bylo opravdu nejlepší začít decentralizací, jak uvádíte.

Podle mě to tam stejně spěje tak nějak přirozeně. Asi se nedočkáme toho, že přijde nějaký politik, který zruší povinnou školní docházku. Ale umím si představit, že postupně víc a víc lidí bude hledat alternativy, až najedou zůstanou školy prázdné :-). Takže jde jen o to, jestli se tomu dá třeba nějak pomoct a uvolnit to sevření centralizovaného systému.

To je zvláštní, ve škole, do které chodí moje děti, mají předmět pracovní činnosti, stejně, jako když jsem před lety chodil do skoly já.

A pro vás je to nějaká děsivá novinka.

V Estonsku a Finsku se od mala učí děti informační technologie a programování.

V ČR se budou učit okopávat brambory a zatloukat hřebíky.

A pak se furt někdo diví, že je ČR vnímána jako levná montovna..

Když nad tím tak přemýšlím, tak je ten koncept vedle zmiňovaného Estonska a Finska vlastně dost orginální. Ještě se od nás budou učit! :-).

Spousta slov a citací, ale proč je zavádění praktické výuky na školách špatně, jsem se jaksi nedozvěděl.

Dobře, zjednoduším to :-). Každý ať má svobodu volby, co se chce učit. Proto nejsem pro povinné dílny, pozemky, ale ani povinnou matematiku. Věřím, že každý dokáže intuitivně poznat, co ho zajímá a kam ho to táhne. Potom se dokáže díky zápalu dostat na nadprůměrnou úroveň a rozvinout svůj talent. Pokud mu může být škola nějak nápomocná, tak podle mě tím, že vytvoří prostředí pro rozvoj jeho zájmů a talentů. Škola většinou dělá přesný opak, v rozletu brání a vyrábí průměrné a poslušné dělníky.

Jinak ten článek není polemika o škodlivosti práce v dílně či na pozemcích. Je o bezradnosti, kterou ukazují úředníci, a je o tom, jak školní osnovy ohýbají politici nebo zájmové skupiny podle svých potřeb. To podle mě není správná cesta.

Jo, jo Komenský by se nejspíš nad dnešními EDUiny a místními sociálními inženýry a vyznavači Ivana Illiche chytal za hlavu.

Tak nějak... ale Ivan Illich mi přišel jako docela zajímavá a svérázná postava :-).

Nejčastější představy manuální práce jsou opravdu o tom, že se jedná o umění "zatlouct hřebík a zašroubovat šroubek" Každá konkrétní situace však v praxi vypadá uplně jinak a je jenom na člověku, jakou má schopnost improvizace a hlavně chuť něco takového vůbec činit. Hlavní je tedy nějakým způsobem rozpoznat ten zájem.

Myslím, že jste ten hřebík uhodil na hlavičku :-). Díky za příspěvek.