lehký pohlavek je za čtyři díly Makarenka, říkával ředitel naší školy.

Bylo to v šedesátých letech a kantor ještě měl autoritu.

Pohlavek určitě ne, problém je, že každý z nás může mít v hlavě aneurysma, o kterém se nemusí vědět a i malá rána do hlavy může způsobit tragédii. O plácnutí přes zadek to ovšem neplatí :-)

......Pane autore, já už jsem velmi letitý. Za mého mládí, nás hlavně ve škole, ale ani doma, ze nevhodné chování nešetřili.

Ve škole, předpažit ruce dlaněmi nahoru, rákoska jen svištěla. Tahání za kotlety, nebo za ucho, běžná věc. Učitel zeměpisu na měšťance.....herda do zad, že někdy i hlava narazila na lavici. Klečení v koutě, příkaz odejít za dveře a tam třeba hodinu stát.

Doma.....,rodičům jsme odsekli a přiletěla facka. Byl jsem v deváté měšťance, měli jsme cosi uklízet na Sokolské zahradě, spolužák nevěděl, že za ním stojí třídní a říká....hovno. Dostal takovou facku, že ještě druhý den byly vidět prsty na tváři. Nikdo si nestěžoval.

Znovu doma....byli jsme asi 2 km od domu vítat Rusy, kteří jeli směrem na Vídeň. Přišel jsem domů večer po desáté. Otec odepl pásek a mydlil. Mamka mě sice bránila, ale užil jsem si.

Samozřejmě měli o mně strach, byl konec války a potulovala se v okolí také spousta banderovců a zběhlých německých vojáků. Vydalo by to na celý román.

Výsledek....slušné chování vůči všem starším, pěkně každého pozdravit !

Díky za osobní zážitky. Uznává, že tehdejší doba byla tak nějak celkově vypjatější, takže se to asi promítalo i do výchovy dětí.

Za sebe nicméně věřím, že šlušné způsoby typu pozdrav a poděkování lze v dětech probudit i jinak, třeba vlastním příkladem :-).

fakt se omlouvám, ale první co mě napadlo byla věta "a máte vlastní děti? Jako nic proti názoru, nepřiměřené násilí na dětech je skutečně hnus... ale sorry, podle mojí zkušenosti je facka někdy ten nejlepší způsob jak vysvětlit, kde jsou vlastně hranice. A s ohledem na fakt, že syn je prakticky dospělý můžu v klidu říct, že to na něm zachovalo jen pozitivní stopu. Pěkný den.

Ano, děti dvě :-).

Gratuluji každopádně k úspěšnému vychování syna! V tomto ještě nejsem tak daleko.

Za mě nicméně facky ne, snažím se to dělat (učím se to) jinak a kupodivu to funguje.

Plácnutí po zadečku když zlobivé dítě nereaguje na dobré slovo není pro čtyř až pětileté dítě trest, ale výchovná metoda. Mlácení dětí odsuzuji. Vás doma rodiče nepřiměřeně tělesně trestali? Nás ne.

Děkuji za názor. Z mého pohledu plácání apod. jako výchovná metoda není funkční, snažím se hledat jiné cesty. Vlastně bych i řekl, že se snažím žádnou výchovu nedělat. To je ale na delší vysvětlování, napíšu k tomu další článek.

S tím nepřiměřeným trestáním, toť otázka, co tím myslíte. Pokud to mám brát jako nějaké týrání nebo vyloženě násilí, tak to určitě ne.

V některých věcech máte pravdu a v některých věcech si sám lžete do kapsy pane Kovařík. Výchova u klasických zvířat je také o fyzických trestech. Podívejte se někdy na přírodopisný film, jak zvířata v divočině vychovávají svá mláďata a není to tím, že by se jim chtěli mstít, ale proto, aby v divočině přežili.

V lidské společnosti je lepší, když dítě (samozřejmě starší dítě) dostane facku od svého rodiče, než když jí dostane od učitele, nebo cizího člověka na ulici, pokud ho svojí drzostí vyprovokuje. Myslíte si, že vysvětlování a trpělivé čekání, až se dotyčný vyvzteká pomůže tomu až bude v budoucnu jednat s cizími lidmi, kteří rodičovskou trpělivost nemají? Od takových lidí dostanou lepáka a hotovo. Co potom? Budete bojovat s celým agresívním světem a mlátit cizí lidi?

Když vychováváte psa, který vás kousne, tak mu dáte po čumáku ne proto, že by jste se mu mstili, ale proto, že jste máchnutím ruky, nebo povalením psa na záda udělal obranný mechanismus a dal jste mu jasně najevo, co vás bolí a že se dovedete bránit.

Samozřejmě souhlasím s vaším tvrzením, že jsou rodiče, kteří si na svých dětech léčí mindráky a mlátí je i když míra provinění neodpovídá trestu. Jenže nelze takto paušalizovat účel fyzického trestu, který je v přírodě normální.

Dobrý den, pane Svobodo, děkuji za reakci.

Podle mě srovnání dítěte se psem pokulhává a i pes se dá vychovávat bez použití násilí. Fakt je, přiznávám, že i u svého psa v krizových situacích sáhnu k důraznému povelu a případné pohrůžce.

Zaujalo mě to vyvztekání. Existují koncepty výchovy, které naopak radí, abyste nechal dítě vyvztekat, uviolnit emoce, a spíše řešil příčiny. To vztekání může mít často úplně jiné důvody, než se zdá. Nám to zatím docela funguje, i když je to náročné a člověk si často zoufá.

S těmi agresivními lidmi atp. Nevím, jak to přesně myslíte, ale pokud odmítám tresty na dětech, neznamená to, že se nechám mlátit :-).

Problém je v tom, jak vnímám "trest". Pokud je rodič moudrý, tak pomocí trestu učí dítě, že každé rozhodnutí nese následky. Je-li ale trest výsledkem vzteku nebo nezvládnutého hněvu rodičů, pak platí to, co jste napsal.

Já osobně jsem vděčný rodičům, že mne vychovávali a hodně naučili i formou přiměřeného trestu a mohl být i fyzický.

Jedním z cílů výchovy je umořnit dítěti získat správný vztah k autoritám.

Díky za názor.

Zrovna jsem četl knížku, kde autorka mapuje vliv trestů na vývoj osobnosti a jak se to promítá do dospělosti. Nic moc. A nezáleží ani na tom, jak moc velké ty tresty byly, nebo zda šlo o výchovné tresty nebo jiné druhy násilí. Napíšu o tom další článek.

Ohledně vztahu k autoritám - za mě je fajn, když cítíme respekt k přirozeným autoritám. Myslím si, že fyzické a jiné tresty vedou potom spíš k tomu, že autority slepě přijímáme prostě proto, že jsme k tomu vedení (učitelé, politici, úředníci...). A to nemusí být vždykcy výhra.

Ten kdo mlátí děti, je ubožák.

Takto obecně řečeno je to hloupost - opravdu malé dítě (třeba 2 roky) na slova prostě reagovat nebude.

Modelová situace - jdete s ním po chodníku a takto malé dítě si usmyslý, že mu bude lépe na silnici. Budete ho muset vzít za ruku, protože slova nepomohou. Co když ale nemáte ruku volnou a Vy mu prostě musíte pro něj srozumitelně vymezit, kde už se nesmí pohybovat?

Jinak fyzicky trestat (a tím nemyslím mlátit) děti starší je opravdu selháním rodiče.