Vy máte děti?

Zkuste mi popsat, jak vysvětlíte malému dítěti, že nesmí mlátit jiné dítě kyblíčkem po hlavičce, že to to druhé dítě bolí? Když to vaše dítě nemá ponětí o tom, co je to bolest?

Z všeho blogu není zřejmé, zda jste rodič a jaké jsou vaše zkušenosti s výchovou. Pouhé citování nějaké psycholožky a aplikace jejích pouček vám výchovu potomka nijak neulehčí. Spíše naopak. Moje zkušenosti jsou opačné. Řídil jsem se pravidlem ,, škoda rány která padne vedle“. Mé děti syn i dcera dodnes nemají pocit, že by byly týrané a jsou z nich samostatní jedinci bez komplexů. Své děti vychovávají podobně. Zkušenosti s tzv. volnou výchovou mám dost tristní. Ve svém okolí vidím dost zarážející výsledky této výchovy, Z těchto dětí rostou nezvládnutelní agresoři, kteří se svým rodičům nestydí před návštěvou říct ,, že by zasloužili dát pár na držku, případně nakopat‘‘ asi víte kam. Zdělte nám vaše zkušenosti s výchovou potomků, nebo si ty bláboly nechte pro sebe

Víte co je k zamyšlení? Dříve, když děti doma a dokonce i ve škole, byly fysicky trestány, neznám žádný případ, kdy žák přišel do školy se zbraní a zranil nebo zabil spolužáky nebo učitele. Dnes tím, že je nechceme bitím vychovávat k násilnosti, musíme kontrolovat vstup do školy rámy a ochrankou. Nerad dlouho kecám. Tak stručně: Pouze módně ŽVANÍTE.

Jsem příznivcem metody Komenský Fryštenský. Živě si pamatuji na situaci, kdy pan syn něco vyvedl a já jsem se otázal, jestli chce na zadek nebo domluvit. Vybral si na zadek. Od té doby na zadek nedostal. Domnívám se, že je potřeba volit to, co je účinnější.

nez dlouhosahle vysvetlovani (viz vas text) je ucinnejsi jedna "za usi" - nerikam mlaceni a biti, ale jednu za usi a verte, ze si deti budou pamatovat vic, nez diky slovnim litaniim...

Věřím, že si to budou pamatovat... ale krom toho si budou pamatovat i další souvislosti a může to v nich cosi negativního zanechat.

Záleží samozřejmě na věku dítěte, ale pokud mám životní zkušenost z širokého okolí, fyzický trest se užíval z 99% na předpubertálních dětech a opět vysokým % neměl za cíl bolestivě ublížit.

Za sebe (i za jiné) mohu říci, že se osvědčilo 3 - 4 stupňované varování - upozornění, že dotyčný potomek dělá něco špatně: vysvětlení, důraz na špatný výsledek, hodně zvýšený hlas a nakonec k tomu hlasu třepnutí na zadek; na hlavu nikdy. Malé dítě v tom stupňování vycítí, je-li použita ta poslední fáze, že je něco hodně špatně.

Samozřejmě je to individuální; např. jsou děti se sníženým prahem bolesti a pro ně je větším trestem hodně nazlobený hlas milované osoby.

Z opačného konce - přemíra napomínání a zákazů se časem jistě míjí účinkem, ale vidět cca 3- leté dítě (v ordinaci, v obchodě), které si dělá naprosto co chce a maminka se buď baví a nebo jen kouká a ani ho NENAPOMENE, JE PRO MNĚ DOST ZA HRANOU.

Díky za názor. Otázka je, proč to dělá i potřetí či počtvrté. Třeba je problém jinde, třeba je to dítě jen malé a nechápe, proč to po něm chceme.

Ten příklad s maminkou, tam dobře popisujete, kde je problém. Pokud si ho maminka nevšímá, pak jí to buď nevadí, a pokud to nějak neruší okolí, pak to je nejspíš OK, nebo je problém prostě v přístupu maminky a v tom, že dítě přehlíží.

Já už jsem s fyzickými tresty přestal. Můj čtyřicetiletý syn by mě přepral.

Tak snad nemá důvod se prát! :-)

Samá blbost.Dítě si setsakra uvědomuje,zač bylo proplesknuté.

Nikdy jsem fyzické tresty nepoužívala, takže nářky na ně nechápu. A myslím si, že mnohem pustošivější je nezájem.

Dobrý postřeh... stejně jako různé psychické metody trestání.

Vnuk 3 roky s rozběhem a rukama před sebou vrazel do prosklených dveří. Po třetím vysvětlení to udělal znova. Dostal jednu na zadek a po roce vysvětloval mladší sestře, že to nemá dělat.

Vnučka 4 roky mi bez rozhlednuti vběhla do silnice. Taky jedna na zadek.

A poslední na zadek byla když čtyřletá vnučka polila nečekaně svou roční sestru kyblikem ledové vody.

Jsou situace kdy jsou slova nadbytečná. V krizi nežádoucí chování zarazi jedná dobře mířená.

Facky ne, ale jedna na zadek neublíží.

Děkuji za sdílení Vašich příběhů s dětmi.

Chápu, že třeba s tím sklem člověk vysvětlování vzdá. Pořád je ale otázka, jak to probíhalo, jestli se to opakovalo v jeden okamžik, nebo s časovým odstupem, co byla příčina.

Já nechci rozumovat, vážím si, že jste napsala, jen bych stejně hledal alternativu. Píšete, že jedna na zadek neublíží. Ono je ale také prokázáno, že to ani nijak zvlášť nefunguje. Souhlasím ale s tím, že pokud se tak stane ojediněle, žádné vážné následky to nemá. Nicméně pokud to někdo bere jako výchovnou metodu, pak už to nějaké dopady mít může. Otázka také je, co následuje po tom plácnutí.